Nick potřebuje pomoc
Tento příběh a vše co se kolem něho děje je věnován na pomoc mému pejskovi Nickovi.Nikdy nepochopím, kde se v něm bere i v jeho osmi letech tolik temperamentu a vitality.Je to pro mě ten nejchytřejší, nejvěrnější a tím pádem i nejzávislejší pes na světě. Jako jediný z celé mé psí bandy vždy věděl, kdy mi není do smíchu a snažil se, abych věděla, že na to trápení nejsem sama. Přála bych si, aby mě nikdy neopustil.Je to pro mě pes s tím největším P.
Nick se stal druhým psím členem domácnosti v srpnu 2002, kdy jsem ho s jeho sestrou a maminkou našla na poli u silnice.V okolí byla jen hrstka stavení a samozřejmě chlupatá banda nikomu z nich nepatřila.Mojí teorií je, že se jich někdo zbavil „elegantně“ vyhozením z auta. Kontaktní moc nebyli a když se mi jako prvního podařilo lapit právě krémově zbarveného pejska neobešlo se to bez příšerného řevu a usilovného vymanění se ze spárů mých rukou.Tak zoufalé měl zřejmě zkušenosti a tak moc se bál. Na několikátý pokus se mi podařilo chytit i druhé štěně a fena pak oddaně odkráčela za mnou až domů. Výživný stav pejsků nebyl zrovna uspokojivý- štěňata zvracela škrkavky a hlad měli všichni takový, že by snad snědli i prázdné kastroly. Jak blažený byl pak pohled na spící, dobře nabaštěnou trojici.
Jen se trochu zabydleli začala být ta dvě malá neviňátka absolutně šílená.Jen jsem vytáhla paty z bytu, nastaly honičky a hry za šíleného štěkání, které rušilo sousedy.Každý návrat domů byl vždy poznamenán rozházeným odpadkovým košem všude, kde se dalo a z veškerého toaletního papíru se stávala hračka dne.Nastala otázka co dál.Věděla jsem, že všechny si je nechat nemohu.Nejtěžší bylo vybrat si jednoho.Původně jsem plánovala nechat si velkou fenku pojmenovanou Terezka, protože štěňátka přeci jen lépe najdou nový domov, ale osud zamíchal karty jinak.V té době kolegyni z práce zemřela fenka a mě se podařilo přesvědčit ji, aby Terezce poskytla azyl.Malé fenečky se ujali příbuzní sousedů a mě zbyl krémový pejsek připomínající v té době spíše malého labradora.Dostal jméno Nick podle mého oblíbeného zpěváka jedné nejmenované kapely.
Nikoušek sebevědomím(zřejmě z nějaké předešlé zkušenosti) zrovna nehýřil, což si mimochodem vynahradil v pozdějším věku, ale i tak se mi z něj podařilo vychovat kultivovaného psa, který ovládá několik povelů a některé z nich šikovně zneužívá.Je to velice chytrý a téměř neunavitelný pes.
Před čtyřmi lety absolvoval Psí školičku, kde jsem zjistila, že má zálibu v agility, na které jsem neměla čas bohužel já.Je na mě absolutně závislý a rozhodně mě nenechá hladit další psy.V roce 2005 jsme absolvovali různé voříškiády, ale bez úspěchu.Až rok 2006 byl velice plodným.Nick v červenci vybojoval 1.místo ve své třídě a titul Nejkrásnější pes výstavy v Lanškrouně což mi samozřejmě udělalo velikou radost. Byl i v reportáži TV Nova a prima.Ten samý rok byl na Podzvičinském voříškovi druhý a na voříškiádě v Polné čtvrtý.V roce 2007 byl na Labském voříškovi třetí, na voříškiádě v Kralupech získal 4.místo a 1.místo v pullingu(sprintu) malých. Na voříškiádě v Písku 7.místo v agility a 11.místo v agility crossu S ve Dvoře Králové, kde věřím, že mohl dopadnout lépe, kdyby se nezastavil u sádrového prasete a vody, nicméně vše bez jakékoliv přípravy a já jsem na něho velice pyšná.
V roce 2007 u Nick veterinář zjistil diagnózu se kterou se ve své ordinaci údajně ještě nesetkal a popravdě ani já sama nevím jak je u psů hodně běžná- kožní seškrab v krátké anestezii potvrdil diskoidní lupus erytematodes, který se u Nicka projevoval kožními krustami na tlamě.Jedná se o autoimunitní onemocnění.Ošetřující veterinář navrhl začít nejšetrnější léčbou a to několikaměsíčním podávání antibiotik, které se neobešlo bez zažívacích problémů a průjmů.Jogurty jsme střídali s probiotiky, ale po roce se dostavil úspěch.Nick byl bez problémů a nakonec i bez antibiotik.
Dnes osmiletý ,ale stále stejně aktivní a neunavitelný Nick na svůj věk rozhodně nevypadá.Brání mě, oblíbil si našeho čtrnáctiměsíčního syna, přestože děti nikdy moc nemusel a převzal po smrti Semiho vůdcovství „smečky“, které bere smrtelně vážně.
U Nikouška se bohužel objevila další závažná diagnóza.V březnu 2010 prodělal epileptický záchvat.Bylo něco kolem čtvrté ráno.Jeho mlácení nožičkama o kuchyňskou linku mě probudilo. Snažila jsem se ho tišit a s panickou hrůzou jsem volala na vetrinární pohotovost.
Paní veterinářka poradila mít u sebe tubu Diazepamu do recta v případě, že by se záchvat opakoval, ale víceméně říkala, že pokud se nic takového opakovat nebude, nic se s tím nedělá.
S obavami jsem čekala jak se situace vyvine dál.Vše probíhalo v pořádku a já se nechala ukonejšit představou, že se jednalo o stav, který se nebude mít pokračování a na celou situaci jsem přestala myslet. Mýlila jsem se-další záchvat i když po delší době přišel 19.července, zato však silnější než předchozí. Nick se pozvracel, pomočil i pokálel, měl v křeči ztuhlé celé tělo s packami v oblasti čumáku, u pusy pěnu a záchvat trval poměrně dlouho.Můj další pes Toník k němu přiběhl a nevěděl co se děje. Okamžitě jsem zvedla telefon a volala na veterinu.Naložila jsem Nikouše ještě v křeči do auta. Cestou vše polevilo a Níno koukal s otazníky v očích kam že se to jede.Zaparkovala jsem a se psem v náručí jsem spěchala do ordinace nového veterináře ve městě. Lékař doporučil vyšetření krve. Po odběru se můj bafin s vrtěním oháńky oklepal a byl zase „ve své kůži“.
Doma jsem ještě dlouho sledovala každý pohyb a při sebemenším divném zvuku vstávala a koukala zda je vše v pořádku, což dělám doteď.
Výsledky testů neodhalily nic patologického a tak jsem se obrátila na „svého“ vetrináře s otázkou co dál.Nick prodělal ještě rentgen srdce a ani ten nepotvrdil něco nenormálního. Doporučili nám další vyšetření, nejlépe na klinice v Brně, žádná antiepileptika- ta navíc velmi zatěžují jaterní systém a prý by mohla zamaskovat pravou příčinu , kterou u Nicka jak jsem tušila nebude idiopatická epilepsie, která začíná u pejsků v mladším věku.
Začalo usilovné pátrání a zjišťování co by se dalo dělat. Probírala v hlavě co nás učili na zdravotnické škole, co z toho asi jde použít u psů a kde má vetrinární medicína hranice možností.
Vzpomněla jsem si na krásný článek v Psích kusech, který shodou okolností vyšel někdy v květnu o epileptickém pejskovi Kulíškovi ze kterého jsem se dozvěděla název kliniky v Brně. Hned jsem brouzdala po jejích stránkách a zjistila, že má pobočku i v Praze. Zavolala jsem na obě čísla s touhou zjistit co se dá dělat a mluvila i s MVDr.Šrenkem, neurologickým specialistou s bohatými zkušenostmi, který získal i cenu za práci o epilepsii u retrívrů. Ten mi potvrdil domněnku, že se na 99,9% nejedná o idiopatickou epilepsii, ale o problém, který má příčinu někde jinde.Doporučil neurologické vyšetření, případně odběr mozkomíšního moku k vyloučení autoimunitního či infekčního procesu, EEG a hlavně magnetickou rezonanci s tím, že je to lepší vyšetřovací metoda než CT, které momentálně ani nemají by nemusela nic potvrdit, protože se jedná o metodu specializovanou spíše pro kosti a klouby, což by v praxi znamenalo nejen dvojitou finanční zátěž v případě, že by se nic nezjistilo, ale i dvojí anestezii psa.
Rezonance slouží k diagnostice a zobrazení měkkých tkání-dokáže zobrazit mozek, míchu a dokonce i nervy a jak sami píší dokáže precizně odhalit doposud „neviditelné“ diagnózy.Rezonance plus odběr moku by údajně měl stačit k určení diagnózy, prognózy a léčby.
Problém jsem konzultovala ještě na Animal Clinic v Praze 6, dále na klinice Bonavet v Mladé Boleslavi, Vetcentru Duchek v Praze, klinice Anima v Praze. Všude mi rychle a ochotně na e-mail odepsali, ale všude se opakovala slova která jsem už znala-magnetická rezonance, odběr mozkomíšního moku, neurologické vyšetření, klinika Brno, ...
A zde pro mě vyvstává zásadní problém-i když tomu mému lišounovi jak soukromě Nickovi říkám bych chtěla moc pomoci, nemohu. Jen samotná rezonance jak mě informovala Jaggy klinika Brno přijde na 20 tisíc.Do toho nepočítám neurologické vyšetření, odběr mozkomíšního moku, anestezii,případně EEG a následnou léčbu, kterou v tuto chvíli nikdo neví.
Peníze z rodičovské dovolené i z půl úvazkového zaměstnání, které musím mít k uživení celé zvířecí bandy (tři psi, kočka alergická na krmivo se specielní dietou a léky, kůň, dva kozlíci u kterých platím ustájení) a samozřejmě i té dvounohé (čtrnáctiměsíční syn) mi stačí na pokrytí měsíčních výdajů. Situace je jiná než když jsem byla v zaměstnání.Teď stojím na té opačné straně než když jsem mohla investovat do útulkových pejsků či aktivit kolem. U banky u které mám účet již několik let a kam mi měsíčně chodily příjmy mi nepujčili ani deset tisíc natož sumu větší, od nikoho si tolik půjčit možnost nemám, natož pak splácet. Volím metodu, která mi není úplně příjemná a to poprosit ostatní milovníky zvířat, kteří by mohli přispět Nickovi na vyšetření. Vše budu samozřejmě schopna doložit fakturami s popisem vyšetření všem, kteří nějakou částkou přispějí a možností informovat jak se Nickovi daří a co už absolvoval. Ti kdo navštěvují voříškiády znají mě nebo Nicka, případně znají mě z Poděbradské voříškiády, kterou s lidmi kolem místního útulku pořádám a poprosila je,aby tato akce mohla vůbec být. Několikrát o nás psali Psí kusy v souvislosti se psy ( číslo 11/2008- Slovensko-str.17 a voříškiáda-str.18, číslo 1/2010-příběh čtenáře-str.58 a 59), odkaz na stránky, které sice nemám čas moc aktualizovat, ale dočtete se zde o mých zvířatech jsou : www.pomoctlapkam.estranky.cz, e-mail AdeDvo@seznam.cz nebo podebradskyvorisek@email.cz.
V loňském roce jsem tragicky přišla o dva psy, které mi „někdo“ otrávil a koně, který zemřel na koliku aniž bych s tím měla něco do činění.Vím, že o Nicka přijít nechci.
Pro všechny, kteří mohou pomoci uvadím číslo účtu : 215955728 / 0300. Děkujeme!
Náhledy fotografií ze složky Nick