Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bobeš

17. 7. 2008

Bobeš.Moje první "velké" zvířátko a s ním se nesou vzpomínky z útlého mládí.Ani nevím kolik mi bylo ,když jsem ho jako kotě našla ,ale asi hrozně málo.Když jsem ho přinesla domů, máma mi ho zakázala a já seděla na schodech a brečela.Přemýšlela jsem jak to udělat a tak jsem Bobeše měla tajně v kůlně.Tak tajné to bylo asi dva dny.Pamatuji si jak měl v kůlně pelíšek a já každý den chodila v sedm ráno (i o víkendu) za ním ho nakrmit a jít s ním ven.Celé dny jsem pak trávila s kocourem venku.Jednoho dne zmizel z kůlny a já dostala strašný strach.Ale jen na chvíli-zjistila jsem,že ho máma ho donesla domů, kde také od té chvíle bydlel.Ven chodil samostatně a domů taky a vždycky spolehlivě.Pamatuji si taky, kdy když jsme šli spát a máma hledala Bobeše,aby šel spát do kuchyně ,jsem ho držela pod dekou ,abych se s ním nemusela ani na noc loučit.Pak si zvykl spát v posteli a máma se to naučila nějak tolerovat.Byl to opravdu můj velký kamarád a bezmezně jsem na něm byla závislá.Naučil mě to, jak s kočkami zacházet a asi musel mít se mnou chudák trpělivost.Rád aportoval provázek a rád si hrál.Matně si vzpomínám, že přinesl domů i myš , což doma samozřejmě nikdo neocenil.

Jednoho dne nepřišel domů a už jsem ho nikdy nenašla.Byl s námi úžasných 11 let.

Bobeši , díky za všechno...

Fotky na : http://adeladvo.rajce.idnes.cz/Bobes/#

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář