Ivan
Ivánka jsem si vzala z jedné jezdecké stáje už jako starého kocoura.Má slabost pro bílé kočky se projevila i když Ivánek v té době zrovna bílý nebyl a krásný taky moc ne.
Doma se mu líbilo i když soužití s ním nebyla procházka růžovým sadem.Celoživotně venkovní kocour byl najednou v bytě, takže se "venčil" kdekoliv a nejoblíbenějším místem se stala pohovka v obývacím pokoji.Všude jsem strkala nepromokavé "plínky" ,ale myslím, že to nemělo účinek jaký by mělo.Pohovku jsem pak musela vyhodit.
Po příjezdu jsem měla snahu česat mu jeho polodlouhou zacuchanou srst ,ale to se mu absolutně nelíbilo.Padali z něho cucky zacuchaných chlupů, které byly všude.Vzala jsem ho na oholení k veterináři, protože jiná možnost asi nebyla.Byl to boj-tři lidi a deka bylo málo.Všechny nás poškrábal ,ale nakonec se to povedlo.Vypadal ovšem potom delší dobu nehezky...než mu srst dorostla.
Ivan byl jinak mazlík každým coulem.Bohužel neslyšel.
Ivánek se mnou nežil moc dlouho.Na roky se to počítat nedá.Zemřel na peritonitýdu ve veterinární ordinaci ,když byl na infúzi.Odpočívá mezi ostatnými mými kočandami u mého otce na zahradě.
Fota na : http://adeladvo.rajce.idnes.cz/Ivan/