Šmudlík , část druhá
Pro Šmudlíka jsme jeli zhruba před třemi měsíci do krupského útulku.Chtěla jsem psa pro maminu, protože jsem věděla, že její 17 ti letý jezevčík Tomík už nemá moc času života (zemřel asi měsíc po příchodu Šmudly k nám). Adeptů bylo hodně.Neustále jsem projížděla na internetu nabídky útulků a nevěděla jsem, kterému pejskovi dát přednost.Měl to být pejsek menšího vzrůstu, na věku nezáleželo.Spíše jsem vybírala nějakého, který má méně šancí na umístění.Samozřejmě bylo hrozné vybrat jednoho.V Krupce jsem měla vybráno kromě Šmudly hned několik pesánků...Stále jsem váhala a vyčkávala, ani nevím na co.Jednoho dne jsem opět navštívila stránky Ligy na ochranu zvířat v Krupce a obhlížela seznam opušěných tlapkáčů.U Šmudlíka byla smutná poznámka :" pejsek má rakovinu plic".S mou vášní pomoci vždy největšímu chudíkovi bylo rozhodnuto.Zvedla jsem telefon a vyptávala se zaměstnankyně útulku paní Šikové na povahu pejska, konkrétně tedy na to, zda se snese s jinými psy a také na to, zda je schopen se ještě po pěti letech v útulku adaptovat na nové prostředí.
Pro Šmudlíka jsme si tedy jeli.Byl až úplně v zadních kotcích, takže jsem musela projít mezi ostatními opuštěnými pejsky.Škoda, že jsem je nemohla vzít všechny...
Šmudlinku jsme vzali na procházku.Choval se celkem klidně,ale neustále kašlal a dávil se.Díky nemoci také výrazně zhubl.Já jsem měla ,ale jasno-pro Šmudlu jsme přijeli a s ním také odjedeme.Vyřídili jsme ještě nezbytné papírování a Šmudlíka naložili do auta.Choval se jako by cestoval denně.Prostě pohodář.
Domů jsme dorazili až pozdě večer.Stávající smečka přišla naježeně očuchat toho vetřelce, který se jim vetřel do teritoria.Dobrák Šmudlík nadšen, že vidí kolegy se k nim rozběhl s vrtící oháňkou.Sympatie tam byli prozatím pouze na jeho straně,ale k žádné šarvátce nedošlo.Po seznámení nový bubísek putoval do koupelny , za asistence stávající bandy včetně kočky,provést nezbytnou šampónovací kůru a očistu.Radost z toho evidentně neměl.
Nastal složitější úkol-říct mámě, že má nového pesana.Vím, že sama by si už nikdy žádného nepořídila.Když jsem opatrně načnula téma "nový kamarád" mámě bylo jasno...Lamentovala, že už žádného psa nechce a já po chvilce myslela, že je to zbytečné a budu mít čtvrtého psa.Spustila jsem tedy jiný kalibr :"Jenže on je nemocný-má rakovinu...". Matka znalá problematiky, protože sama má nezhoubný nádor najdenou přestala s komentáři.Dodala jsem ještě, že by si ho nikdo nevzal a umřel by v útulku, protože ani když byl zdravý, tak si ho nikdo nevzal.Tím bylo dílo završeno a já za sebou zavřela dveře.Neuplynulo snad ani 10 minut a máma mi volala na mobil, že by potřebovala půjčit formu na bábovku.Moc dobře vím, že má svoji,ale řekla jsem, že jí formu tedy donesu.Odvětila s tím, že si pro ní přijde sama a při té příležitosti se koukne na psa.Věděla jsem, že je vyhráno.Šmudla jako by to věděl vrtěl oháňkou a hned jsem musela přitakat, že mu máma padla do oka.
Po čase mi to nedalo a zajela jsem s Mudlíkem k veterináři, zda by se pro něho nedalo ještě něco udělat.Zřejmě pesanovy nemilé bohaté zkušenosti s veterináři způsobili zásek před dveřmi kliniky aniž by tam někdy byl.Vyšetření se mu ani trochu nelíbilo a musel dostat dokonce košíček.Následoval rentgen a EKG.Lékař zjistil, že má šelest na srdíčku, takže nás vybavil nezbytnými tabletami, které musí brát dvakrát denně.Z rentgenového snímku byl ale trochu vedle.Sdělil, že se v něm nedokáže moc orientovat,ale pejsek dýchá pouze třetinou! plic.Stav způsobený zřejmě špatným zacházením, autonehodnou nebo potyčkou s nějakým větším psem.Nevyloučil ani rakovinu ,ale řekl, že si to spíše nemyslí.Pro mě trochu silné kafe.Při představě hrubého zacházení s takovým broučínkem jsem měla chuť někomu něco udělat já.
Šmudlíkův stav se po tabletách částečně zlepšil.Nekašle už tolik.Hlavně je to neskutečně milý pes.Doma si zvykl.Po tabletách na odvodňování sice nevydrží dlouho nečůrat, ale se značkováním nábytku je konec.Myslím, že je šťastný.Po týdnu jsme chodili v parku už bez vodítka.Stejně je pořád nalepený u mě.Spolehlivě mě rozesměje, když jsme na zahradě a on si myslí, že tam nejsem já, protože mě nevidí.Rozkluše se ke vchodu do baráku, pak se ještě zastaví a rozhlédne, jestli jsem opravdu zmizela.Když mě vidí, tak se ke mě rozběhne a má hlavu nahoře.Chlupatá banda si na něho také už zvykla a dokonce si s ním i hrají.Když jsem doma, tak je mám stejně všechny u sebe, takže říkám, že mám tři a půl psa.
Snad to Šmudlíkovi ještě tady s námi dlouho vydrží....
Náhledy fotografií ze složky Šmudlík